Hereditární hemochromatóza (HHC; OMIM 235200) je dědičná porucha metabolismu železa, projevující se střádáním železa v játrech, pankreatu, srdci, kloubech a hypofyse. Neléčená HHC může končit fatálně cirhózou, primárním hepatomem, diabetem nebo kardiomyopathií. Toto onemocnění postihuje 1 z 200- 400 osob.
V současné době je známo nejméně 5 forem tohoto onemocnění:
- typ HFE1 – klasická hemochromatóza, mutace v genu HFE
- typ HFE2A, HFE2B – juvenilní hemochromatóza, mutace v genech pro hemojuvelin (HJV) a hepcidin (HAMP)
- typ HFE3 – mutace v genu TfR2 pro transferrinový receptor 2
- typ HFE4 – mutace v genu SLC10A1 pro ferroportin1
- typ HFE5 – mutace v genu H-ferritin
Klinický projev HHC je ovlivněn mnoha faktory, jak genetickými, tak i negenetickými (věk, pohlaví, dietní přísun železa, alkohol, infekce atd). Časné příznaky jsou nespecifické: únavnost, slabost, bolest kloubů, srdeční palpitace, a bolesti břicha. K příznakům plně vyjádřené choroby patří kožní hyperpigmentace, artritida, cirhosa, diabetes, chronická bolest břicha, chronický únavový syndrom, letargie, hypopituitarismus, hypogonadismus se ztrátou libida, kardiomyopathie, primární hepatokarcinom a zvýšené riziko některých infekcí (GIT). Prvním znamením při objektivním vyšetření je hepatomegalie. Při diagnóze je u 20-60 % nemocných již přítomna cirhóza. Hepatocelulární karcinom byl příčinou 30-45 % úmrtí nemocných s HHC. U všech pacientů s hepatocelulárním karcinomem je HHC přítomna u 11-15 %. Symptomy se obvykle objevují mezi 40.- 60. rokem života, u žen vzhledem k menstruačním ztrátám později. Choroba u mužů se projeví častěji hepatopathií. U žen je to spíše chronická únava, artralgie a pigmentace. Neléčená HHC obecně snižuje délku života. Hlavním faktorem závažnosti onemocnění je vznik jaterní cirhosy. K té se často přidružuje diabetes. Zdá se, že úspěšné snížení obsahu železa je spojeno se zlepšením prognosy.
Typ HFE1
Vyšetřované mutace v HFE genu:
- C282Y – majoritní mutace bělošské populace – průměrná populační frekvence homozygotů pro tuto mutaci se uvádí 0,4 % (1 : 250) a u heterozygotů 8-10 % (~1 : 10), mutace je asociována s vážnými fenotypovými projevy, homozygozita (mutace je přítomna na obou alelách genu) je přítomna u 52-96 % klinicky diagnostikovaných pacientů s HHC. Mutace vzniká záměnou Guaninu(G) za Adenin (A) v nukleotidové pozici 845 HFE genu (c.845G>A). Výsledkem je záměna aminokyseliny cysteinu (Cys, C) za tyrosin (Tyr, Y) v pozici 282 HFE proteinu (C282Y).
- H63D – frekvence heterozygotů v evropské populaci je 22 % (1 : 4), mutace je asociována s mírnějšími fenotypovými projevy, 5 % pacientů s HHC jsou složení heterozygoti C282Y/H63D a 1,5 % jsou homozygoti nesoucí pouze mutaci H63D. Mutace vzniká záměnou Cytosinu (C) Guaninem (G) na 187. nukleotidové pozici HFE genu (c.187C>G). Výsledkem je náhrada histidinu (His, H) aspartátem (Asp, D) na pozici 63 HFE proteinu (H63D)
- S65C – mutace je asociována s mírnějšími fenotypovými projevy, nalezena v 8 % případů HHC u nichž nebyla zjištěna mutace C282Y ani H63D. Mutace vzniká záměnou Adeninu (A) za Tymin (T) v nukleotidové pozici 193 HFE genu (c.193A>T), což má za následek náhradu aminokyseliny serinu (Ser, S) cysteinem (Cys, C) v proteinové pozici 65 HFE genu (S65C)
- V53M
- V59M
- H63H
- Q127H
- P160delC (478delC)
- E168Q
- E168X
- W169X
- Q283P
Typ HFE3
Vyšetřované mutace v TfR2 genu:
- E60X
- M172K
- Y250X
- AVAQ594-597del (12nukleotidová delece v exonu16, ztráta 4 aminokyselin)
Typ HFE4
Vyšetřované mutace v SLC40A1 genu:
- N144H
- V162del
Detekce mutací v genech HFE, TfR2, SLC40A1
- principem detekce mutací spojených s rozvojem hereditární hemochromatózy je multiplex polymerázová řetězová reakce s následnou reverzní hybridizací – kit Haemochromatosis StripAssay ATM (ViennaLab)
Materiál pro vyšetření:
- 5 ml venózní krve odebrané do EDTA (krev s heparinem nelze použít!), označené štítkem se jménem a datem narození
- vyizolovaná DNA rozpuštěná ve vodě nebo TE pufru, řádně označená alespoň 2 identifikačními symboly (jménem + rodným číslem pacienta)
- přiložená žádanka specifikující druh požadovaného vyšetření a obsahující nezbytné údaje o pacientovi a informovaný souhlas pacienta s požadovaným vyšetřením
Transport vzorků do laboratoře:
Zajištěn svozem CGB laboratoře a.s. Více info zde…
Délka trvání vyšetření a způsob vydání závěrečné zprávy:
- požadované vyšetření a vydání závěrečné zprávy je realizováno do 7-10 pracovních dnů po převzetí vzorku
- v případě vzorku s označením STATIM je vyšetření a vydání závěrečné zprávy provedeno do 2-3 pracovních dnů po převzetí vzorku
- závěrečné zprávy o výsledku jsou z laboratoře zasílány písemně pouze zadavateli vyšetření – lékaři, oprávněnému indikovat vyšetření